Černobílá šmouha proletí obývákem, za ní černá, chvíli se obě kutálí po koberci a pak je zase ticho. Kdo má doma víc koček, tuhle scénu dobře zná a nejspíš si už položil otázku, jestli se kočky perou, nebo si hrají. Rozdíl se poznat dá, jen je potřeba vědět, kam se dívat.
Proč si kočky hrají na rvačku
Hra na rvačku je pro kočky trénink. Koťata si v ní se sourozenci zkoušejí lov i obranu a učí se, jak silně smějí kousnout, aby to druhého nebolelo. Dospělé kočky si hrají dál, protože hra vybije energii a utužuje vztah.
U nás doma to známe dobře. Černý kocourek Sifon je energická bouřka a svou starší nevlastní sestru Tutti rád nahání po bytě. Na úvodní fotce je to ale zrovna naopak a navrch je Tutti. Přesně tak má vypadat dobrá hra: role se střídají.
Hra, rvačka a něco mezi
Mezi hrou a skutečnou rvačkou leží i přechodné pásmo. Kočičí setkání se tak dají rozdělit do tří skupin:
- hra, při které kočky hlavně potichu zápasí,
- konflikt, ve kterém převládá honění a zvuky jako vrčení, syčení nebo vytí a mezi výpady jsou dlouhé chvíle bez pohybu,
- přechodné pásmo, kde se mísí obojí a jedna kočka často chce pokračovat víc než ta druhá.
Přechodné pásmo má blíž ke hře. Stojí ale za pozornost, protože ukazuje, že se jedna kočka baví víc než druhá. Když se to opakuje, může z toho časem vzniknout napětí.
Jak poznat, že si kočky hrají
Hru prozradí šest znaků. Čím víc jich u svých koček vidíte, tím klidněji můžete zůstat sedět.
- střídání rolí: chvíli honí jedna, pak druhá, a navrch se dostává tu ta, tu ona,
- uvolněné tělo: pohyby jsou přehnané, skoro divadelní, a obě kočky se k sobě samy vracejí,
- ticho: žádné syčení, vrčení ani prskání,
- uši v klidu: nejsou přitisknuté dozadu k hlavě,
- schované drápy: tlapka plácne, ale nedrápe,
- jemné kousání: kousnutí je jen naznačené a nebolí.
Ke hře patří i převalování na záda. Kočka, která při zápasu ukazuje bříško, má v téhle poloze volné všechny čtyři tlapky, a tak se jí z ní dobře zápasí.
Kdy se kočky perou doopravdy
Skutečná rvačka bývá hlasitá a jednostranná. Jedna kočka útočí a druhá se snaží utéct nebo schovat. Zbystřete, když uvidíte:
- vrčení, syčení, prskání nebo vytí,
- rozšířené zornice a dlouhé upřené zírání,
- uši přitisknuté k hlavě a naježenou srst,
- chumáče chlupů na koberci a později strupy na kůži,
- kočku, která se té druhé po potyčce dlouho vyhýbá.
Pozor hlavně na náhlou změnu. Když se začnou prát kočky, které spolu dlouho vycházely, může za tím být bolest nebo nemoc jedné z nich. Další možností je přesměrovaná agrese: kočka uvidí z okna cizí kočku, nemůže na ni, a tak si zlost vybije na té domácí. Konflikt se může rozjet i po návratu od veterináře, kdy kočka nese cizí pachy a druhá ji chvíli nepoznává.
Jak zasáhnout, když se kočky perou
- nesahejte mezi kočky rukama, při rvačce můžete schytat kousnutí i vy,
- pozornost odveďte v klidu, třeba zvukem nebo hračkou, kterou hodíte stranou, případně mezi kočky vložte polštář nebo kus kartonu,
- kočky netrestejte, trest napětí jen zvýší,
- když se ostré rvačky opakují, kočky na čas oddělte a seznamujte je znovu pomalu, jako by se viděly poprvé.
Pokud si nevíte rady, obraťte se na veterináře nebo behavioristu. Čím dřív se napětí mezi kočkami podchytí, tím snáz se řeší.
Jak předejít tomu, aby hra přerostla v rvačku
Typická situace je dvojice s rozdílnou energií. Mladý kocour by zápasil pořád, starší kočka už má dost. Pomáhá vybít přebytečnou energii s ním: pár krátkých her s udičkou během dne a kocour pak nepotřebuje tolik honit kamarádku. Hrajte si s každou kočkou zvlášť, ať si pozornost užije i ta klidnější. Pohyb navíc pomáhá udržet kočku ve formě a předcházet obezitě.
Druhá polovina úspěchu je prostor. Když kočky nemusí o nic soupeřit, mají míň důvodů k potyčkám:
- každá kočka má vlastní misku,
- záchodů je o jeden víc než koček,
- v bytě je dost škrabadel a vyvýšených míst, kam se dá utéct a odkud je přehled,
- každá kočka má svůj klidný pelíšek.
Jak spolu kočky vycházejí mimo hru, tedy jestli se olizují a spí u sebe, nebo se naopak míjejí obloukem, rozebíráme v článku Vztahy mezi kočkami: láska, nebo tichá válka?
Shrnutí
Když kočky zápasí potichu, střídají se v roli lovce a kořisti a drápy nechávají schované, hrají si. Syčení, honění jen jednou stranou, naježená srst a chlupy na koberci ukazují na skutečnou rvačku. Na tu je dobré reagovat v klidu a hledat příčinu, trest nepomůže. A jak je to u vás doma: kdo začíná honičky a kdo je nakonec navrch?
